HDR fotografie

HDR fotografie je velký fenomén posledních let. Pro zobrazení scén s vyšším dynamickým rozsahem, než který jsou schopny zachytit snímač současných digitálních kompaktů a zrcadlovek je možno použít buď tzv. prolínání expozic anebo je možno z jednotlivých expozic složit HDR obraz, který se následně převede na standardní obraz pomocí tzv. mapování tonality.

Při skládání dílčích expozic tedy nepracujeme s HDR obrazem, ale z jednotlivých snímků si vybíráme vhodně naexponované oblasti, které skládáme do výsledného obrazu. Toto bylo nutno dříve provádět ručně za použitím maskování jednotlivých vrstev v grafickém softwaru. V současné době již toto umožňují aplikace sloužící ke zpracování HDR provádět automaticky.

Druhou možností jak se dopracovat k fotografii s vyšším dynamickým rozsahem je sloučení dílčích expozic do HDR souboru. K tomuto účelu existuje na trhu velké množství aplikací. Takto složený HDR obraz je uložen v 32-bitové barevné hloubce. V současné době ovšem neexistuje komerčně dostupné zařízení, které by ho dokázalo zobrazit. Nejkvalitnější monitory dokáží zobrazit max. 10-bitovou barevnou hloubku, běžné monitory a tiskárny pracují v 8-bitové barvené hloubce. Pro možnost zobrazení souboru je tedy nutné provést operaci, která se nazývá mapování tonality. Při této operaci dochází ve specializovaném softwaru k převodu obrazu z 32-bitové barevné hloubky do 8 či 16-bitové hloubky, se kterou se dá běžně pracovat v pokročilejších grafických softwarech.

Způsob převodu je zcela v rukou fotografa (grafika). Výsledkem může být buď hyperrealistický obraz, který spíše nežli fotografii připomíná kresbu (v horším případě „omalovánku“) nebo je možno přistupovat k převodu opatrně a dostat tak obraz co nejbližší fotografii. V druhém případě má získaný obraz většinou velmi plochý charakter a pro jeho dotvoření je nutno sáhnout k pokročilým tonálním úpravám. V podstatě je účelem mapování tonality získat obraz, který obsahuje co nejvíce dat pro následné zpracování.

Osobně v poslední době nejvíce využívám pro přípravu obrazu pro další zpracování aplikaci Adobe Photoshop Lightroom, která od verze 4.1 umožňuje nativně zpracovat obraz v 32-bitové barevné hloubce stejně jako by se jednalo o standardní fotografii. Je tedy možno pro jeho zpracování využít všechny možnosti, které tento mocný nástroj nabízí a výsledkem je velmi realisticky vyhlížející fotografie, ve které je ovšem zaznamenám mnohem větší dynamický rozsah než v běžné fotografii.

Lightroom bohužel sám o sobě neumožňuje 32-bitový HDR obraz vyrobit, umí ho pouze zpracovat. K vytvoření HDR obrazu nejčastěji používám Photomatix Pro, který má pro mě nejlépe vyřešené odstranění „duchů“ z obrazu. Zpracování typu „vše v jedné aplikaci“ nejlépe zvládá HDR Efex Pro, který dokáže HDR obraz nejen vytvořit a tonálně namapovat (na výběr je přitom velké množství metod mapování tonality), ale také umožňuje přímo v obraze provádět celou řadu lokálních úprav.

Následující fotografie hradu Bezděz pořízená za soumraku byly vytvořena přímo v aplikaci pro sloučení HDR obrazu a mapování tonality.

Naproti tomu fotografie drážďanské Semperopery byla po sloučení HDR obrazu tonálně namapována pro získání maximálního množství dat pro další zpracování a následně byla zpracována pomocí pokročilých úprav v několika grafických aplikacích.

Výsledek zpracování HDR obrazu v Adobe Photoshop Lightroom je vidět na fotografii vrchu Borný pořízené od Máchova jezera. Nutno podotknout, že dynamický rozsah této večerní scény byl natolik nízký, že se bez problémů vešel do dynamického rozsahu snímače mého fotoaparátu. Nicméně pořízením a následným zpracováním dílčích expozic jsem získal 32-bitový soubor, který obsahoval podstatně větší množství dat pro následnou pokročilou úpravu. Výslednou úpravu je možno si prohlédnout v oddílu Ostatní fotografie / Pokročilá úprava. Kompletní popis zpracování fotografie uvádím na blogu janz.cz.

HDR obraz se většinou vyznačuje velkým detailkontrastem, tedy vysokým kontrastem na úrovni pixelů, který způsobuje, že ve fotografii jsou prokresleny veškeré detaily. Proto se metoda zpracování pomocí HDR nehodí pro klasické portréty, neboť násobně zdůrazní veškeré nedostatky v pleti. Z důvodu získání detailní kresby i u fotografií, které nebyly pořízeny vícenásobnou expozicí, se u těchto provádí postup, kterému se říká PseudoHDR.

V podstatě se vezme fotografie a vytvoří se dvě její kopie, u kterých se v postprodukci zvýší, resp. sníží expozice. Takto upravené snímky se nahrají do softwaru pro zpracování HDR. Ten s těmito snímky následně pracuje jako by byly pořízeny s různou expozicí a složí z nich falešný HDR soubor. Takovýto soubor sice neobsahuje větší množství informací (ty nebyly nasnímány), ale je možno ho následně mapovat pomocí tonality a dodat tak výslednému obrazu vzhled HDR fotografie. Současné softwary pro zpracování HDR obrazu již s touto možností přímo počítají a není nutné ručně vyrábět kopie, stačí nahrát požadovanou fotografii a software ji zpracuje jako by se jednalo o tři různě exponované snímky.

V současné době jsou také k dispozici softwary, které umožňují simulovat efekt mapování tonality na libovolném obraze bez nutnosti ho převádět na HDR. Nejpokročilejší je v tomto směru pravděpodobně Topaz Adjust. Nutno ovšem podotknout, že takto upravené obrazy již mají spíše charakter kresby a nikoliv fotografie.

PseudoHDR fotografie si můžeme demonstrovat na třech příkladech běžných momentek z dovolené pořízených při nepříznivém světle bez nějakých vyšších fotografických ambicích.